Všem, co rádi kuchtí něco v kuchyni

Tím nemyslím porcování tchýně, tím je myšleno jídlo. Vaření příprava jídla, veškerého jídla. A co je potřeba mít, když chceme jíst? Hloupá otázka což? Tak hlavně něco, na čem můžeme jídlo uvařit. Ano přátele vařič. Nejlépe indukční vařič. V mé praxi jsem se setkala jak s vařičem plynovým, elektrickým tak i indukčním. Já sama za sebe mohu říct, každý má něco do sebe. Vlastní plusy i mínusy. U mě, ale indukční vařič vyhrál. Proč. Jednoduchá odpověď. Pojďme si každý vařič extra rozebrat. Tedy posuzuji jen podlé mého cítění. Samo sebou, že někdo nemusí souhlasit. Nic nevnucuji jen posuzuji pouze z mého pohledu.

Tak tedy. Začneme u plynového vařiče, beru to v globálu jak vařič na zemní plyn, tak vařič na propan butan. Oba jsou rychlí, praktický, myslím pro profesionální kuchyni to nejlepší. A co elektrický, o jé. Pro mne malá katastrofa. Ano kamarádi, kuchyně. Za mě naprostá nespokojenost. Pomalé ohřívání a pak rychlé připalování. No asi žádné souznění duší či co. Zato indukční vařič, sama za sebe mohu doporučit. Nádhera, jako když u plotny tančíte polku a ne čardáš.

Koukněme se i na nože. Jaké máte doma nože vy? Já měla Zwilling, no ještě dva mám, na chleba a knedlíky. Zbytek mám, japonské nože jsou mou chloubou v kuchyni. Ano kuchtíci, jedině japonské nože na ně je každá tchýně krátká. Za prvé se jich bojí, a to nejen je vzít do ruky, bych mohla spustit pěkný sekec mazec. Ale to nejlepší, když krájím já japonským nožem, se nikdo nepřiblíží ani ke kuchyni. No, není to nádhera, mít klid na práci. Vychutnat si každý zářez japonským nožem třebas jen do cibule, mrkve nebo telecího?